S vidinou blížícího se období svateb jsem se rozhodla nechat si ušít kebayu, javánskou halenku, která se pro místní ženy stala jakousi uniformou pro slavnostní příležitosti, zatímco ty konzervativně smýšlející ji nosí i během všedního dne. S výběrem švadleny jsem si ani chvilku nelámala hlavu: nebylo nic jednoduššího než přejít ulici a nechat si kebayu ušít v krejčovské dílně, která nabízí služby také jako prádelna. Příjemná majitelka, dvě mladé muslimky skloněné nad šicími stroji, časté obchodní návštěvy cizinců a můj nedostatek zkušeností ve mě utlumily veškerou ostražitost, která je v Indonésii při vyřizování čehokoliv nutným předpokladem úspěchu. S látkou, kterou jsem si zamilovala natolik, že jsem smlouvání její ceny byla ochotná věnovat na balijském trhu více času než radovánkám v azurovém moři, jsem jednoho pátečního rána se spokojeným úsměvem vstoupila do dílny.
Nejdříve bylo majitelce nutné vysvětlit, že žádám-li po ní střihovou jednoduchost a střídmost, nemám tím na mysli krajky, třpytivé knoflíky ani nařasené rukávy. V útlém katalogu střihů vhodných spíše pro muslimky úzkostlivě dbající na morální čistotu nebo dámy obsluhující spouštěcí mechanismus kolotoče se jako model, ve kterém bych se nestyděla vyjít mezi lidi, jevil pouze jeden. Po důkladném změření celého mého trupu, kde b

Facebook Twitter Email

Related Posts

Pobyt v Indonésii: sociálně-kulturní vízum

7 tipů na vodní zábavu pro děti v Yogyakartě

Foto: Venčení hadů