Loutkový festival v režii kreativců z divadla Papermoon Puppet Theater nebyl pouze o tom dívat se, jak zkušení loutkaři umějí vdechnout život svým loutkám a maňáskům, ale také příležitostí nahlédnout pod pokličku v jejich loutkařské kuchyni. Poslední den bienále se o svůj um v prostorách proslulého uměleckého centru Padepokan Seni Bagong Kussudiardjo podělil Suyadi, lépe známý pod svou uměleckou přezdívkou Pak Raden, tvůrce populární postavičky Unyil.

Pak Raden, jehož obličeji dominoval tak jako vždy přilepený hustý knír, vysvětlil, jak se vyrábí maňásci, kteří si získaly srdce nejednoho indonéského dítěte. Nejdříve se vyrobí hlavička loutky tak, že se na hliněnou formu natřenou vazelínou nalepí až deset vrstev kaše z novinového papíru. Po zaschnutí se hlavička rozpůlí, vyndá se hliněná forma a místo ní se vloží trubka. Pak se přidělají uši, hlavička se nalaminuje, obarví a přidělají se na ní vlasy, které by ale určitě neměly být vyrobené z lidských vlasů, jak zdůraznil Pak Raden. Nahánělo by to hrůzu. Nakonec se přidělá k hlavičce oblečení. Jediná část maňáska, která je vycpaná vatou, jsou ruce.

Účastníci workshopu, mezi nimiž nechybělo několik zahraničních loutkařů, kteří nyní studují v Yogyakartě, dostali papír a lepidlo a vyzkoušeli si zjednodušenou výrobu hlavičky loutky – hlína by během deštivého dopoledne nestačila uschnout. Jako bonus dostal každý účastník semináře fotokopii knihy o maňáskovém divadle s ilustracemi Suyadiho z roku 1970, ve které se poprvé objevila postavička Unyila, knihu soudních příběhů a prezentaci o autorských právech. Tyto dva poslední dary rezonovaly s tím, co nyní Suyadiho v jeho pokročilém věku nejvíce zaměstnává: snaha získat zpět autorská práva na svého maňáskového syna, které jsou nyní v rukou indonéské televizní stanice Trans7.