Indonéští veřejní činitelé  nemusí příliš řešit, zda je jejich jazyk politicky korektní: osobní zájmena třetí osoby dia, ia a beliaunerozlišují na rozdíl od angličtiny pohlaví dané osoby. Diskriminace či různé předsudky se však mohou projevit i jinak. Tento nápis například doslova nabádá: „Pomalu, mladý muži“. Znamená to tedy, že ženy mohou jezdit, jak se jim zlíbí? Nebo že autor nápisu považuje muže v porovnání se ženami za méně ohleduplné a bezpečné řidiče, které je třeba napomenout? Nebo snad ani nepředpokládá, že by ženy řídily nebo měly řídit stroj vybavený motorem? Poslední z možností není tak nepravděpodobná, jak se může při pohledu na provoz na indonéských silnicích zdát: pro mnoho lidí na vesnicích je stále žena na místě řidičky tabu. Zatímco v případě motorek za poslední léta tolerance stoupla, za volantem aut je stále vidět především muže. To samozřejmě ale také souvisí s ekonomickou a sociální rolí obou pohlaví: mnoho žen zůstává po sňatku v domácnosti, zatímco jejich manželé používají aut buď jako pohodlného (a také luxusního) dopravního prostředku na cestě za prací nebo jako zdroj živobytí pro rodinu.