Foto: Pojízdná prodejna
Pojízdná prodejna v indonéském stylu má podstatně jinou podobu než ta, kterou známe z našich zeměpisných šířek. Na vozíku tlačeném lidským pohonem jsou pečlivě vybalancovány různorodé domácí potřeby včetně umělohmotných kasiček ve tvaru slepiček, míčů, prachovek, košťat, ramínek, sandálů, kbelíků a kolíčků. Prodejna objíždí obytné čtvrti ve městech, a tak hospodyňky mohou nakupovat přímo z pohodlí domova.
Ve městech se takovýmto podomním prodejem živí většinou přistěhovalci z vesnic, kteří často opouštějí na dlouhé týdny i měsíce své rodiny, aby si vydělali na živobytí. Ve městech si se svými souputníky pronajímají domy, ve kterých ale v podstatě jen spí. Jejich každodenností je objíždějí města a nabízení zboží hlasitým vyvoláváním.
Některé části města se proměnily v sídla především přistěhovalců, které starousedlíci kritizují za jejich neochotu podílet se na životě komunity jako je navštěvování nemocných občanů, účast na pohřbech a komunitních pracích. Starousedlíci – nebo ti, kteří se jako starousedlíci cítí – poukazují na individualistický životní styl lidí, kteří do města přicházejí s cílem vydělat peníze a zlepšit tak životní podmínky svých rodin.