Už na začátku září si děti v naší čtvrti stavěly svépomocí velkou ozdobnou pojízdnou konstrukci, kterou pak za provolávání Alláhova jména pyšně předvedly v karnevalovém průvodu. A nebyly samy: každý kampung (čvrť), který se tzv. takbir kelilingzúčastnil, si pro tuto příležitost připravil alegorický vůz, papírovou sochu reprezentující jejich náboženství či sochy zvířat, mýtických bytostí a dopravních prostředků. Minulý rok ukázaly děti svůj um na obrovských sochách velbloudů, slonů, mešit a bubnů, letos nesli mladí muži na bambusových konstrukcích kromě papírových mešit také berany, lodě, arabské nápisy a démony z javánských legend.

Alegorické vozy doprovázely spořádané skupinky dětí v kostýmech, které do rytmu bubnů a zpěvu cvičily připravené pohybové kreace s lampióny, pochodněmi a praporky. Ani malí diváci pozorující na okrajích silnice karnevalový ruch nezůstávaly pozadu a mávaly prskavkami a lampióny ve tvaru letadel, hvězdiček nebo postav z oblíbených seriálů. Ty se daly v druhé polovině postního měsíce koupit po celé Yogyakartě ve stáncích otevřených jenom pro tuto příležitost.

Podobné průvody se konají i v ostatních zemích s vysokým počtem muslimů, tento průvod nenechal ale nikoho na pochybách, že Idul Fitri 1429 Hijriah slaví muslimové z Jávy: kostýmy mnoha dětí byly zhotoveny z batikových látek s hnědobílými abstraktními motivy typickými pro Yogyakartu. Nikdo z účastníků procesí ale neměl odhalenou hlavu. Jako pokrývka sloužil ženám šátek jilbab, zatímco chlapci zvolili černou čepičku peci, javánský blangkon nebo zářivě barevný šátek.

Po rušné noci se Yogyakarta proměnila v mrtvé město – takové ticho jsem tady ještě nikdy nezažila.