Dvacet šest dní cesty po Sumatře uběhlo rychleji než voda v rozvodněné řece. Když jsme 24. července nastupovaly opět do letadla indonéské společnosti Adam Air, která nás na konci června bezpečně dopravila do města Medan, první to zástavky naší výpravy, v hlavě mi běhaly obrázky nádherné kopcovité krajiny bující zelení a tváří milých lidí, kteří našemu putování po ostrově dodali to správné koření. Nepříjemné okamžiky se staly poučnými příběhy i budoucím zdrojem veselí pro nás a naše přátele, krásné okamžiky vyvolávaly při vzpomínce smutek, že naše putování po ostrově plném kulturních zajímavostí a přírodních krás již skončilo. Takřka na minutu přesně jsme bílo-oranžovým letadlem vzlétly do mraků, abychom se s půldenní zastávkou v dusivé Jakartě vrátily do svých javánských domovů. Po několika dešťových a poměrně studených týdnech jsem se těšila na javánské teplo, nebe v ranní Yogyakartě ale bylo uplakané a chladný vzduch ježil chlupy na mých lehce snědých pažích. Mé plány na velkolepou očistu těla a hlavně svršků vzaly aspoň v tom druhém případě za své už během noční cesty vlakem z Jakarty, kde se mi podařilo tvrdě usnout pouze ve chvíli, kdy se v jedné z mnoha zastávek nahrnuli do uličky vlaku prodejci jídla, pití a všemožných cetek, kteří mě zpěvavým nabízením svého zboží překvapivě ukolébali ke spánku. Druhá část výpravy, která zamířila do Surakarty nebo-li Sola, byla pilnější a nejenom, že stihla očistit své oblečky od nánosů sumatránského prachu a špíny, ale také se večer vydala na představení divadla wayang wong, což byl počin vskutku hrdinský. Pro spravedlnost je však nutno dodat, že i žen-tanků, jak jsem jim začala říkat díky jejich houževnatosti a vytrvalosti, s jakou se pouštěly do sportovních výkonů všeho druhu, se občas zmocní únava, a tak si během představení i ony trošku zdřímly – což je ale jev v Indonésii běžný, takže to zřejmě nikoho nepohoršilo ani neurazilo.

Zatímco já nabírám síly a vyřizuji své neodkladné záležitosti v Yogyakartě, Anička s Markétou se vydaly na obhlídku hinduistických chrámů Ceto a Sukuh. O víkendu zavítáme do dílny na výrobu nástrojů javánského orchestru gamelan v Surakartě a společně si projdeme Yogyakartu – těším se, že je zavedu do svých oblíbených warungů na různé zeleninové, rybí a jiné dobroty, po kterých se mi při konzumaci jednotvárné sumatránské stravy stýskalo. Po kulinářské návštěvě Yogyakarty máme v plánu odjet na Východní Jávu, kde si určitě nechceme nechat ujít východ slunce na sopce Bromo, pak se přesuneme na ostrov vůní a umění Bali, kde chceme odpočívat, učit se surfovat a jezdit po památkách až do 12. srpna, kdy Anička odlétá do Jakarty a my s Markétou se vrátíme ke svým povinnostem na Jávě.

Během cesty po Sumatře jsme měly jen velmi málo příležitostí dostat se do internetové kavárny a posílat naše dojmy z cest rodině a přátelům či je uveřejňovat na blogu. Všechny zážitky z cesty jsme si však pilně – i když je třeba říci, že občas jen s malým nadšením pro věc – zaznamenávaly do našich deníčků. Postupně se fotografie z cesty a některé příběhy a užitečné informace objeví na tomto blogu.

Facebook Twitter Email