Hlavním městem dnešní Indonésie je Jakarta, svého času se ale sídlem indonéské vlády stalo město Yogyakarta na Střední Jávě.

Když v roce 1945 vyhlásili Indonésané svobodnou republiku, nesetkalo se to u Holanďanů, bývalých koloniálních vládců souostroví, s pochopením. V souladu s dohodami, které spojence zavazovali k navrácení území okupovaných Japonskem jejich bývalým vládcům, se Holanďané a jejich spojenci okamžitě po ukončení války vrátili do Indonésie, aby nastolili staré pořádky. Ke svému překvapení se zde ale setkali s ozbrojeným odporem. Uprostřed vyhrocené situace se 4. ledna 1946 indonéský vládní kabinet v čele s prezidentem Sukarnem přesunul speciálním vlakem do města Yogyakarta. Na železniční stanici prezidenta a jeho doprovod přivítali místní hodnostáři, včetně sultána Hamengkubuwona IX, a doprovodili je v průvodu do Gedung Agung, paláce postaveného holandskými kolonizátory. Ten se na další čtyři roky stal s podporou tehdejších vládců města úřadem indonéské vlády a  Yogyakarta hlavním městem republiky.

Podle kalendáře není 4. leden „červeným datem“ (tanggal merah), jak Indonésané označují sváteční dny. Málokdo si proto v tento den asi vzpomene na událost, která měla velký vliv na dnešní status Yogyakarty jako zvláštní provincie v rámci Indonéské republiky. Toto speciální postavení získalo město a jeho vládce právě díky roli, kterou v boji o nezávislost mladé republiky sehrál sultán Hamengkubuwono IX. O připomenutí historických událostí se od minulého roku snaží několik organizací jako je Gerakan Fajar Nusantara a Kawulo Ngayogyokarto Hadiningrat. Už podruhé letos společně uspořádaly průvod, který procházel od budovy oblastního parlamentu v severní části ulice Malioboro až ke Gedung Agung. Před plotem paláce muž vzhledem připomínající prvního indonéského prezidenta pronesl projev, v němž nabádal mladou generaci, aby nikdy nezapomněla na národní hrdiny. V hustém dešti, který nyní pravidelně skrápí město, se ale jeho výzvám nedostalo velké pozornosti.