V samém centru rušného středojavánského města Yogyakarta se nachází oáza klidu plná javánské symboliky – vodní palác Taman Sari. Cesta k této architektonické pozoruhodnosti vede od paláce sultána zvaného kraton malými uličkami kolem místa, kde ještě nedávno sídlil ptačí trh Pasar Ngasem, středobod pro milovníky různorodých opeřenců i jiných zvířat. Dnes našel trh útočiště v jižní části města a na jeho původním místě se prodávají suvenýry, především ty zdobené technikou batik, pro kterou je město známé.

Z trhu již vedou ukazatele směrem k vodnímu paláci, který je odsud vzdálen jen pár minut pomalou chůzí. Po zaplacení vstupného se každého návštěvníka okamžitě ujme jeden z průvodců postávajících v bráně. Služby průvodce jsou sice zahrnuty v ceně, ale to neznamená, že by tito muži byli zdejšími zaměstnanci. Někteří z nich tvrdí, že bezplatné průvodcování berou jako službu či dokonce povinnost sultánovi a věnují se jí jen o víkendech, kdy mají volno od své hlavní práce, většinou jsou ale služby poskytované zdarma jen zdánlivě: když se průvodci podaří odvést návštěvníka do jednoho z obchodů v okolí, kde si turista zakoupí něco na památku, dostane několik procent ze zaplacené částky.

Mým průvodcem po voňavé zahradě, jak zní překlad názvu tohoto palácového komplexu, se tentokrát stal mladý učitel tance Agus, jehož znalosti historie a symboliky stavby se zdály být zevrubné.

Historie

Taman Sari si nechal postavit sultán Mangkubumi (později nesoucí jméno Hamengku Buwono I) jako místo k rekreaci a odpočinku a výchově svých dětí, ale také jako místo posledního útočiště v ohrožení. Podle jednoho zdroje měl stavbu na starosti portugalský architekt, kterého nechal sultán popravit, aby uchoval v tajnosti vnitřní struktura palácového komplexu. Tuto verzi podporuje samotná architektura stavby, která propojuje evropskou symetričnost s bohatou javánskou symbolikou. Tradiční výklad ale říká, že stavbu navrhl samotný sultán po té, co se setkal s královnou Jižního moře Roro Kidul v jejím nádherném podmořském paláci.

Sedmiletá stavba paláce byla ukončena v roce 1765. Následující století nebylo pro palác příznivé: nejdříve byla stavba poničena během války prince Diponegara v letech 1825-30, o šedesát let později zanechalo neblahé stopy zemětřesení. Během posledních desítek let se stalo Taman Sari součástí kampungu, městské čtvrti původně obývané služebníky paláce. Na pozůstatky vysokých obranných zdí kolem paláce navazovaly střechy malých javánských domů, v úzkých uličkách pouštěly papírové draky ušmudlaní kluci a z reproduktorů se do okolí šířila melodie populární hudby dangdut. Nic nenasvědčovalo tomu, že byl kdysi Taman Sari místem odpočinku a sekluze yogyakartského panovníka. Před několika lety se však místní vláda rozhodla za pomoci několika zahraničních nadací tuto unikátní památku rekonstruovat do původní podoby. Tento velkolepý projekt, který počítal s vystěhováním místních obyvatel do náhradních domů v jiné části půlmilionového města, však vyvolal protesty. Místní komunita nesouhlasila s plánem, který počítal s komerčním využitím okolí paláce. Přestože sponzoři trvali na vyřešení konfliktu, byl rok 2005 vytyčen jako termín slavnostního otevření zrekonstruované stavby. Osmiměsíční rekonstrukce byla nakonec zahájena v lednu 2004.

Palác požitků

Poté, co sestoupíme po několika schodech od hlavní brány, ocitneme se v nejzachovalejší části palácového komplexu. Na obdelníkovém prostoru ohraničeném ze všech stran vysokými zdmi se rozkládají dva bazény. Smaragdová vodní plocha dvou bazénů harmonicky doplňuje vysoké bílé zdi, které tento obdelníkový prostor oddělují od ruchu okolního světa. Břehy lemují mohutné oblé květináče, ve kterých jednou za dvacet jedna dní rozkvetou červené květiny jasmínu, jejichž omamující vůně nasytí vzduch. Ve střední části zdi na levé straně od vchodu se tyčí věž, ze které panovník pozoroval svůj početný harém žen a své děti koupající se v bazéncích. Vybranou milenku si údajně zavolal k sobě do pokoje s bambusovou postelí na zděné podezdívce s otvory, ve kterých byly umístěny hliněné nádoby s různými květy a lístky. Voňavý kouř z hořící směsi procházel otvory v bambusovém lůžku a vsakoval se panovníkovi do kůže a vlasů. I v dnešní době používají Javánci tento způsob k parfumizaci oblečení: na bambusovou ptačí klec rozloží oblečení, pod kterým nechají doutnat vonné směsi či speciální tyčinky.

Protější místnost sloužila podle Aguse jako šatna se zrdcadlem v podobě nádoby naplněné vodou. Skleněná zrcadla se začala v Indonésii používat až v polovině 19. století, už předtím si však v kratonu kontrolovali členové panovnické rodiny svůj vzhled ve vyleštěných stříbrných talířích. Další průvodce však vysvětloval funkci této místnosti jinak: panovník sem odvedl svou milenku, aby ji předal dary v podobě stříbrných či zlatých (jednalo-li se o samotnou královnu) ozdob.

Před každým vchodem do jednotlivých částí paláce je půlkruhový schod, který je rozdělen na několik menších částí. Svým tvarem se tento architektonický prvek podobá rozkrojenému chlebovníku a měl by symbolicky znázorňovat rozdělení království Mataram na dvě panovnické linie, Yogyakartu a Surakartu. Evropský návštěvník si určitě okamžitě všimne – a možná i hlavou pocítí – velmi nízkých dveřních rámů. Přestože jsou Indonésané spíše menšího vzrůstu, nejedná se v tomto případě o přízpusobení architektury jejímu uživateli tak, jak je to běžné v tradiční architektuře na ostrově Bali. Dveřní rámy mají jinou funkci: tím, že se panovník při vstupu do jednotlivých místností musel uklonit, připomněl si nízký lid.

Věží se prochází k poslednímu z celkově tří bazénů. Každý z nich byl určen jiným členům panovnické rodiny: v jednom se koupal samotný vládce, druhý byl připraven pro jeho početný harém a ve třetím dováděly sultánovy děti. Ženy do vody obohacené vonnými květy vstupovaly polooblečené a podle zvyku seděly jen na okraji bazénu.

Mešita

Ke komplexu Taman Sari patří také mešita, která byla původně částečně pod vodou. Po několika širokých schodech sejdete do kruhovité chodby, z níž se dá čtyřmi vchody vstoupit do střední části mešity. Tyto čtyři brány reprezentují zeměpisné strany. Po čtyřech schodištích bez zábradlí vystoupíte na malý kruhovitý plácek, z něhož vedou schody do druhého patra posvátného stánku. Jediná cesta směrem do vyššího patra symbolizuje, že i k Bohu vede pouze jedna jediná cesta. Jelikož centrální část mešity není zakryta střechou, dopadá na kruhovitý plácek sluneční světlo – symbol boží přítomnosti. Z mešity se původně dalo podzemní chodbou dojít až do kratonu. Chodba se ale musela zasypat, neboť v těsné blízkosti Taman Sari vyrostlo mnoho nových domů, jejichž stabilita tak byla vážně ohrožena. Historikové věří, že mešita byla postavena jako místo, kam se sultán uchýlil v době ohrožení.

Kousek opodál stojí trosky parlamentu a budovy, která sloužila jako vodoměr. V dávných dobách byla celá tato ohromná plocha zatopena umělým jezerem. Okraje jezera byly lemovány zahradami citrónovníku, palem a okrasných rostlin. Zahrady ale bohužel utrpěly velkou újmu během britského útoku na město v roce 1812 a později v roce 1865 během ničivého zemětřesení.