V Yogyakartě (a vůbec v celé Indonésii) se vaše děti nudit určitě nebudou – město nabízí mnoho aktivit, které vašim dětem zaručeně vykouzlí úsměv na tváři. Zábavních center určených speciálně pro děti ale ve městě mnoho nenajdete. Jedním z mála míst, kde si malé děti mohou bezpečně hrát a starší děti poznávat různé vědní obory od jaderné technologie až po výrobu mléka je vzdělávací park Taman Pintar. Nachází se v samém centru města nedaleko hlavní ulice Jalan Malioboro, v sousedství knižního trhu Shopping a kulturního střediska Taman Budaya. Tam si ostatně můžete udělat další zastávku – o víkendech bývají na nádvoří kulturního střediska taneční nebo divadelní vystoupení a v samých prostorách koloniální budovy sídlí muzeum hraček.

Vstupné pro dospělé je patnáct tisíc rupií (zhruba třicet korun), pro děti tisíc rupií, část parku je ale přístupná zdarma. Děti zde mohou pobíhat mezi vodotrysky (dětem přibalte s sebou plavky nebo náhradní oblečení, většina děti se ve stříkající vodě koupe ve spodním prádle nebo plenkách), zarámusit si s bubny nebo se projít v malé části parku věnované indonéskému venkovu – to sice není nic víc než několik soch „venkovanů“ a jejich dobytka, i tak se ale děti při focení na hřbetě umělé krávy dobře bavily. Vstup do tohoto koutu parku hlídají dvě obří jahody, pro Indonésii ne zrovna typické ovoce.

Děti ve věku 2-7 let se mohou bavit ve dvou budovách, kam je rodičům vstup zakázán. Ty starší začnou návštěvu v Gedung Memorabilia, kde jsou vystaveny portréty sultánů Yogyakarty, předních osobností na poli vzdělávání (všechny z nich mimochodem působily Yogyakartě, ze které se také díky jejich aktivitám během dvacátého století stalo jedno z předních vzdělávacích center v zemi) a indonéských prezidentů – v tomto pořadí.

Třípatrová budova Gedung Oval je plná informací z různých vědních oborů, které připravili sponzoři z řad velkých indonéských společností jako je ropná společnost Pertamina nebo mobilní operátor XL. Forma a obsah jednotlivých expozic je určena spíš pro ty, kteří vydrží vstřebávat velké množství technických informací. Indonéské děti jsou sice ze školních lavic zvyklé na biflování mnoha údajů, park byl ale v roce 2007 za přítomnosti indonéského prezidenta otevřen s cílem vzbudit v dětech zájem o exaktní vědy a technologie, a tak by určitě nebylo od věci pojmout ho s větší dávkou kreativity. Davy návštěvníků, kteří sem přicházejí hlavně o víkendech, jsou ale důkazem popularity tohoto na místní poměry unikátního místa. Poslední částí parku je Planetárium.

Kromě stálých expozic se v Taman Pintar pořádají za malý poplatek také rychlokurzy batiky a keramiky.

Všechny informace jsou pouze v indonéštině a opravdu interaktivních poznávacích her není v parku mnoho, a tak nebude toto místo pro krátkodobé návštěvníky města příliš velkým lákadlem, ocení ho ale rodiny s dětmi, které ve městě žijí dlouhodobě ať už je to z pracovních nebo studijních důvodů. Ani vlastně nemusí chodit dovnitř, pro dětské řádění bohatě stačí veřejný prostor za vstupní branou parku.

Taman Pintar je otevřen každý den s výjimkou pondělí (pokud není indonéský státní svátek) od 9 do 16 hodin.