407

Po dlouhých schodech hřbitova ve vesnici Imogiri stoupala pomalu skupinka starších žen. „Aqua, aqua,“ lákala je ke koupi vody prodavačka v jednom ze stánku rozmístěných podél zábradlí. Jedna z žen se zastavila a když nabrala dech po náročném výstupu, vylovila z kapsy kalhot bankovku s portrétem kapitána Pattimury. Tisíc rupií prodavačka vyměnila za prázdnou plastovou láhev od vody. „Koupíte si květiny?“, zkoušela prodavačka zvýšit svou dnešní tržbu. Žena ale téměř neznatelně zavrtěla hlavou a vydala se zdolal posledních pár schodů k vyřezávané dřevěné bráně, za kterou se již tísnily stovky lidí z blízkého i dalekého okolí. Ještě než vstoupila, zeptala se ostatních žen, kolik napočítaly schodů. Dostalo se jí různých odpovědí přesně v duchu toho, co nám říkal jeden ze strážců místního hřbitova: „Každý napočítá jiný počet schodů.“ Pokud by ale poutník napočítal přesný počet schodů, kterých je údajně 409, splní se mu jeho přání.

Podle javánského kalendáře byl dnes den Jum´at Kliwon měsíce Suro, den vhodný pro konání rituálních obřadů na sakrálních místech. Takovým místem je i hřbitov v Imogiri, kde je pochován vládce javánské říše Mataram sultán Agung a jeho potomci a nástupci. Jednou za rok se na tomto místě se silným spirituálním nábojem sejde několik desítek služebníků královských rodin z měst Yogyakarta a Surakarta, tzv. abdi dalem, aby před očima stovek přihlížejících poutníků rituálně očistili nádoby na vodu zvané enceh nebo gentong. Každá z těchto nádob je darem pro sultána Agunga, který nechtěl být obdarován zlatem ani drahými kameny, a každá nese honosné jméno. Kyai Danumaya je darem z království Aceh na severním cípu Sumatry, Nyai Danumurti pochází ze sumatránského  království Sriwijaya. Kyai Mendhung přicestovala až z dalekého království Ngerum v Turecku a Kyai Siyem je ze Siamu.

Za zvuku cvakajících spouští místních novinářů a fotografů začal rituál společnou modlitbou abdi dalem na prostranství kolem řady obrovských hliněných nádob. Služebníci královské rodiny ze Surakarty oblečeni do krátkého bílého kabátku a batikovaného sarongu ze žlutohnědými motivy seděli v tureckém sedu na pravé straně od schodů, těm z Yogyakarty byla určena levá strana. Takové uspořádání platí i během běžných dnů, kdy abdi dalem mají na starosti úklid komplexu. K jednomu z abdi dalem postupně přistupovali lidé s obětinami zabalenými do baličku z listu banánovníku se zastrčenou bankovkou, aby poprosili o modlitbu pro konkrétní osobu.

Když odeslali své modlitby, přistoupili abdi dalem k sakrálním nádobám, aby je naplnili vodou z vesnice Bengkung, kde prý kdysi sultán Agung meditoval. Zcela v duchu javánského synkretismu se do této vody přidává voda z pramene Zamzam v Mekce. Podle jednoho abdi dalem poslal tuto vodu do Imogiri sultán, podle jné verze ji přinesli sami abdi dalem, kteří vykonali pouť do Svaté země. Zatímco na detailech nepanovala shoda, většina přítomných by jistě souhlasila se slovy Ani, která přijela do Imogiri se svým manželem z města Kebumen: „Tato voda přináší požehnání.“

Manželé jezdí do Imogiri pravidelně – kdykoliv vnitřně cítí, že je čas vykonat pouť ke hrobu javánských panovníků, sednou na motorku a vypraví se na tříhodinovou cestu. Ani má osm dětí a ačkoliv sama nikdy nepracovala a ani její manžel nemá žádné formální zaměstnání, daří se rodičům početnou rodinu zabezpečit. Děti chodí do školy a ty starší z nich dokonce studují na univerzitě. V Indonésii, kde se za vysokoškolské vzdělání platí nemalé peníze, je to nemalý důkaz toho, že se rodině daří. Mladistvý obličej Ani, ze kterého vyzařovalo zdraví a vitalita, jako by ale potvrzoval i to, co dnes do Imogiri přivedlo Saginem: ozdravné účinky vody.

Lidé, kteří ve stínu dřevěného altánu doposud klidně přihlíželi modlitbám, se téměř beze slov zvedli a s prázdnými plastovými lahvemi v rukou se postavili kolem hliněných nádob. Přestože se na schodech mačkali desítky lidí, celou událost provázel klid a pokoj, který je při podobných rituálech nevídaný. Dění na hřbitově na pozadí tropické zeleně stromů a políček v okolí dodávala váhu slovům jednoho abdi dalem ze Surakarty: „Za svou službu sultánovi dostávám velmi malý plat. Odměnou je mi ale klid a pokoj na duši, které mi tato práce přináší.“

Abdi dalem nalévali vodu lidem do plastových láhví a jiných nádob, které si s sebou poutníci na hřbitov přinesli. Někteří z nich se vody hned na místě napili, dalši si jí opláchli obličej. Pak znovu požádali abdi dalem, aby jim láhve naplnili. Chtěli si odnést zázračnou vodu domů, aby jí pokropili svá políčka nebo použili jako léku pro nemocné děti a příbuzné.

382

Na hřbitov přicházeli další a další poutníci, a tak abdi dalem nepřestávali plnit nádoby vodou. Když se ale posléze ozvalo volání k páteční modlitbě, ruch na hřbitově na chvíli ustal. Někteří abdi dalem zamířili do mešity, další se odebrali do přilehlé části hřbitova, kde už pro ně byl připraven oběd. Každý z nich si kromě toho odnesl domů výslužku v podobě krabičky s rýží, masem a dalšími přílohami (pro Javánce je rýže hlavním jídlem, a tak maso a zelenina jsou považovány za přílohy) a banánem.

„Moji sousedé na mě určitě už budou čekat, abych se s nimi o výslužku podělil,“ vysvětloval Rahadi, který je služebníkem sultána v Muzeu kočárů v nedaleké Yogyakartě. Setkali jsme se poprvé během rituálního mytí sultánových kočárů minulý týden, dnes jsem díky jeho společnosti měla možnost poobědvat společně s ostatními abdi dalem. „Rýži vysuš a pak přidej pár usušených zrníček, kdykoliv budeš vařit rýži,“ radil mi, jak mám naložit s výslužkou. Rahadi má stejně jako ostatní abdi dalem malou mzdu, za službu sultánovi ale dostává ještě jinou odměnu: „Žívím se jako zemědělec, ale na rozdíl od mých sousedů mě nikdy nepostihla neúroda.“

Odpoledne se otevřela vrchní brána vedoucí do toho nejposvátnějšího místa hřbitova v Imogiri: hrobky sultána Agunga, vládce říše Mataram.Vstoupit do této části mohou jenom ti, kteří odloží svou obuv a civilní oděv vymění za tradiční oděv Javánců. Za sedm tisíc rupií je možné si na místě vypůjčit batikované látky, do kterých zahalí návštěvník své tělo. I když, zahalit není ten správný výraz: na rozdíl od současného trendu v oblékání, který se inspiruje arabskými vzory, odhaluje tradiční javánský oděv celá ramena a dekolt. (pokračování)

468

 

 

 

Facebook Twitter Email