Dvě stavby na slepém konci prašné cesty snad nemohly být rozdílnější. Vysoké kamenné zdi domu vlevo připomínají středověké opevnění, dřevěné konstrukce vyčnívající nad bambusovou ohradou vpravo se příliš neliší od místních velkochovů drůbeže. Když ale strčíte do dveří z bambusu, jako by jste se ocitly na jednom z ostrovků Gili, kam cestovatelé ze všech koutů světa jezdí relaxovat ve stínu kokosových palem. Na pozemku pod obrovskými bambusy najdete komplex dřevěných domečků obklopených zelení a hladkými oblázky.

Přestože se na první pohled zdá, že majitel vyznává koncept ekologického bydlení, podobu domu určily spíše praktické důvody. Dům stojí na pronajatém pozemku, a tak majitel nechtěl investovat do žádné permanentní konstrukce. Chtěl postavit dům za malé náklady, který by bylo možné rozebrat a v případě potřeby přemístit do nového bydliště. A jelikož posledních dvanáct let strávil v pronajatém studentském pokoji, kde na něj obrazně řečeno padaly stěny, přál si vytvořit prostor co nejvíce otevřený. Ideální řešení našel při svém pobytu na ostrově Lombok: dřevěný dům s kulatou střechou z usušených listů cukrové třtiny. Na Lomboku se sice tyto domky tradičně používají jako spíže nebo sýpky, mladý umělec se ale rozhodl tento architektonický styl použít pro všechny části obytného komplexu.

Během roční výstavby doznaly původní představy jistých změn. Na začátku majitel plánoval, že všechny domky budou mít kulatou střechu. Pak ale usoudil, že by taková uniformita byla příliš nudná, a tak nyní na pozemku stojí takový domek pouze jeden. A protože se nemohl dohodnout s řemeslníkem, který měl pocit, že ví vše nejlépe, nakonec ho postavil vlastníma rukama sám. Na ˇžabí domek“, jak ho láskyplně nazývá, je náležitě pyšný: „Podařilo se mi vytvořit ideální konstrukci,“ vysvětluje.

Převislé střechy měly být původně z listů cukrové třtiny, kterou sušší a prodávají místní obyvatelé, při stavbě se ale zjistilo, že vhodnějším materiálem budou o něco dražší listy kukuřice. Oba tyto materiály jsou odolné vůči dešti, a tak ani v období tropických lijáků nemusí mít majitel strach, že by střecha propouštěla vodu. S přívaly vody z nedaleké řeky, která se čas od času vylije ze svého koryta, se ale zatím nevypořádal. Pokud se mu podaří odkoupit pozemek od jeho současného vlastníka, postaví kolem obytného komplexu zeď. „Nechci narušit atmosféru místa a pocit prostoru, možná tedy postavím jen nízkou zídku a na ní umístím bambusový plot,“ uvažuje nahlas.

Voda ale neteče po pozemku jen v období dešťů. Kolem domku pro hosty se vine kanál, v němž pod dohledem hliněné Buddhovy hlavy plavou okrasné červené rybky. Buddhistické sochy vyrůstají i ze země pod bambusovým hájkem, další našly své místo na dřevěném molu, kuchyni hlídá hliněný čínský voják. „Původně měla být všude na zemi jen tráva, pak jsem ale dělal pro kamaráda dřevořezby a on mi za ně dal výměnou dlažební oblázky. A  navrch k nim přidal všechny tyto sochy,“ vysvětluje mladý muž, který přednáší design na uměleckém institutu v Yogyakartě.

Majitel unikátního domu se narodil ve městě Jepara na severním pobřeží Jávy, které je nejenom v Indonésii známé jako centrum výroby nábytku a dřevořezeb. Jeho rodina vlastní nábytkářskou dílnu, a tak od malička vyrůstal obklopen vůní teakového dřeva. I to mělo vliv na koncept jeho současného domu, který je celý postaven z přírodních materiálů. Konstrukce jednotlivých domů je z tvrdého dřeva kokosové palmy, stěny pak ze dřeva různých druhů stromů vyskytujících se na Jávě jako je chlebovník nebo durian. Dřevo durianu dostal od svého otce, který ho dva roky namáčel v řece, aby bylo odolné vůči nepřízním počasí i roztočům. Dominantním materiálem je však bambus. „Všichni bojovníci meditovali pod bambusovými stromy. I Buddha,“ vysvětluje se šibalským úsměvem. Když se ptám, jestli tím má na mysli legendární postavy indonéské historie, vysvětlí s vážnou tváří, že mluví o komiksových hrdinech. A pak propukne v hurónský smích.

 

S řemeslným umem vytříbeným na umělecké škole majitel také sám vytvořil dřevořezby, které zdobí vnější část domu pro hosty. Ostatní domy mají zatím stěny z bambusu, do budoucnosti by se ale měly také obléknout do dřevořezeb. I na zdobných dřevěných panelech je znatelný vliv jeho kořenů na severním pobřeží střední Jávy: lidské figury znázorněné na pozadí listnatých motivů zvaných v Jepaře ornamen lung mají místo hlav listy. Koncept bydlení v zeleni, ať už v podobě motivů na ozdobných panelech nebo rostlin rozmístěných po celém pozemku, je pro majitele velmi důležitý. I proto nepokácel obří bambusy v zadní části komplexu. „Po pravdě řečeno tyto stromy znečišťují pozemek, každý den kvůli nim musím zametat listí,“ říká majitel, „ale mám rád zeleň, a tak jsem je tu nechal.“

Navíc bambus rostoucí na pozemku mohl použít k výstavbě domu, dřevo daroval i sousedům. Přineslo mu to dvojí užitek: náklady na stavbu domu i díky tomu byly pouhých dvacet miliónu rupií (v přepočtu na koruny asi čtyřicet tisíc), tedy na indonéské poměry velmi nízká částka, kterou si zaměstnanec s minimálním platem stanoveným místní vládou vydělá zhruba za rok a půl. Druhou výhodou bylo posílení vazeb se sousedy, což je pro vytvoření pohodlného a bezpečného bydlení v Indonésii nezbytné. Tím spíše pro majitele domu, do kterého kvůli jeho otevřené konstrukci mohou jednodušše vniknout nezvaní hosté. Právě kvůli dobrým vztahům s okolní komunitou, kterou zná díky častým návštěvám v domě svého kamaráda již skoro deset let, se může majitel v domě cítit bezpečně. „Dům nezamykám. Mám dobré vztahy se sousedy, a tak je o jeho bezpečnost postaráno.“

Přesto se ale v domě občas bojí. Když chtěl večer rozsvítit lampu osvětlující jeden z bambusových stromů, praskla žárovka. I druhý pokus vytvořit příjemné zákoutí v zadní části zahrady dopadl stejně. Neumí si tento jev vysvětlit, a tak za ním s typickou oblibou Javánců pro vše mystické vidí působení nadpřirozených sil. „Někdy se tu kvůli tomu bojím. I proto jsem rád, že se kamarádům dům líbí a chodí sem za mnou často na návštěvy,“ usmívá se.

I díky návštěvám se dům, do kterého se jeho majitel přestěhoval teprve před týdnem, neustále mění. Tak i třeba dřevěné molo nad vodním kanálem vzniklo díky tomu, že jeden z přátel majitele domu je komik, který rád obecenstvu vypráví dlouhé příběhy plné vtipů. „Jiného kamaráda napadlo, že bychom mu mohli vytvořit nad rybníčkem pódium. Dnes večer se všichni sejdeme a bude premiéra,“ těší se mladý muž na veselou společnost, která jistě zažene všechny duchy.

Další fotografie