V pátek 29. června odlétám společně s dvěma kamarádkami z Čech na několik týdnů na ostrov Sumatra. V prázdninovém období, kdy se ceny letenek několikanásobně zvýšily, se nám podařilo sehnat výhodnou letenku se společností Adam Air z Jakarty do Medanu za 490 tisíc indonéských rupií. Vzdálenost zhruba 1160 km vzdušnou čarou bychom měly urazit přibližně za dvě hodiny a do Medanu tak přiletět kolem sedmé hodiny večer.

V třetím největším indonéském městě, které je pro mnoho turistů pouze vstupní branou na ostrov, se nechceme zdržet dlouho. Přestože zatím nemáme žádný podrobný cestovní plán, je několik míst, kam bychom rády zavítaly. Na severní Sumatře mezi ně určitě patří rehabilitační centrum pro orangutany Bukit Lawang, kde pracuje i české lékařka Ivana Fojtová, a sopečné jezero Toba, největší jezero v Jihovýchodní Asii s plochou asi 1700 m²., jehož okolí je domovem etnické skupiny Bataků. Odsud se přesuneme na ostrov Nias známého díky svým ohromným vlnám jako ráj pro surfaře. Nás bude ale spíše zajímat místní megalitická kultura a každodenní život Niasanů, o kterém na základě sbírky českého cestovatele Pavla Durdíka napsala má kamarádka Anička diplomovou práci. Anička nebude ale pouze znalým průvodcem na ostrově Nias ale v průběhu celé naší cesty. Před sedmi lety totiž rok studovala ve městě Padang Panjang indonéštinu a místní kulturu. Také proto naše kroky povedou na západní Sumatru, domovu Minangkabauců, kde chceme cestováním strávit nejvíce času. Kromě Padang Pandangu se zastavíme ve městě Bukittinggi, Padang a jejich nádherném okolí bohatém na vodopády, lesy, sopky, údolí a rozmanitou faunu. Plánujeme výstup na sopku Merapi (2891 m) a odpočinek u jezera Maninjau, o kterém jsem slyšela básnit už mnoho cestovatelů. Z Padangu se potom letecky vrátíme na Jávu, kde chceme cestovat další dva týdny a pak se odjet na pár dní rozmazlovat na hinduistický ostrov Bali.