Na nedělním výletě jsem se zastavila v klentengu, konfuciánském svatostánku, v městečku Muntilan. Dovnitř budovy určené také pro vyznavače buddhismu a taoismu mě doprovázel strážný, který mi stále dokola opakoval, ve které části chrámu nesmím fotit a kde je focení povoleno. Zničehonic svůj lehce monotónní projev přerušil otázkou, v jakém roce jsem se narodila.

„Hm, tak to si tento rok musíš dávat pozor. A v jakém měsíci?“

Pak si mě zběžně prohlédl a znalecky posoudil můj zdravotní stav.

„Tvé problémy jsou tady“ a přejel si prstem od prsou k hlavě.

Zbystřila jsem: v posledních měsících jsem byla pro indonéské zdravotnictví díky neustále zduřeným mandlím pravidelným zdrojem příjmů. A to, že mě občas nesnesitelně bolí hlava, tento indonéský Číňan také odhadl správně. Když zjistil mou výšku a váhu, s vědoucím pokýváním mi poradil: zdravotních neduhů se zbavím, když přiberu zhruba tak devět kil podle známé formulky „výška – 110 = ideální váha“.

Během našeho krátkého rozhovoru zapípal tomuto rodákovi ze severojavánské Jepary telefon. Kdosi si kupoval nové telefonní číslo a prosil ho o radu, kterou ze dvou nabízených možností si má vybrat. Bylo vidět, že takového dotazy jsou pro strážce svatostánku rutinní záležitosti. Jednička znamená ego, osmička a devítka jsou symbolem peněz, zatímco čtyřka a šestka nikomu štěstí nepřinesou…

„To druhé číslo je lepší“, usoudil numerolog a poslal svůj posudek tazateli.

Prozradila jsem mu své číslo, ale moc jsem jeho analýze o silném egu a penězích nerozuměla.

„Až si budeš kupovat nové číslo, napiš“, řekl a vybídl mě, ať si jeho číslo uložím.

Když jsem ho opouštěla, měl oči upřené na obrazovku telefonu, kde se mu objevila další žádost: „Tak tohle číslo je skvělé…“