V závěru roku se v uměleckém centru Padepokan Seni Bagong Kussudiardjo na jihu Yogyakarty konal třetí ročník mezinárodního loutkového bienále Pesta Boneka. Díky organizátorům z indonéské loutkářské společnosti Papermoon Puppet Theater se mohli diváci během tří dnů bavit u šesti skvělých představení, které zde odehráli umělci z Indonésie, Spojených států, Anglie a Polska.

Festival zahájilo představení mého oblíbeného „punkového dědečka“, loutkáře Ki Ledjara Subrota. Tento stále duchem mladý muž, v jehož ruce nikdy nechybí cigareta, se proslavil divadelní formou zvanou wayang kancil. Příběhy jelínka kancila, které měl Ki Ledjar Subroto několikrát možnost zahrát i divákům v Nizozemí a Německu, nesou poselství o nutnosti chránit životní přostředí.Pro tuto příležitost vybral loutkař příběh Kancil Nyolong Timun o tom, jak jelínek kancil kradl okurky. Rozlobení farmáři ho ale při tom chytili a za trest připoutali ke stromu. To by ale nebyl mazaný kancil, kdyby se mu nepodařilo dostat se ze zajetí: postupně oklame několik zvířat, která mu pomůžou překonat různé překážky na jeho cestě domů do lesa.

 Video Kancil Nyolong Timun, část 1: http://www.youtube.com/watch?v=AiSDQD9q70Y

Zdaleka nejznámější osobností mezi pozvanými umělci byl Pak Raden, jeden z tvůrců populární dětské postavičky Unyil, která by se pro svou oblibu dala přirovnat k našemu ilustrovanému krtečkovi. Snad každý Indonésan si s sebou nese vzpomínku na chlapce z javánské vesnice Suka Maju a jeho dobrodružství s kamarády jménem Ucrit a Usro.

Pak Raden ve svém typickém divadelním kostýmu tentokrát zahrál vyprodanému hledišti příběh dívky Meilani, která uteče z domova, aby nemusela pomáhat své babičce uklízet. Na cestě zachrání zajíčka, za což dostane od dobré víly odměnu v podobě kouzelné písničky. Ta ji posléze ochrání před zlými nadpřirozenými bytostmi, které obývají les. Vystrašená Melaini se pak jen ráda vrátí za svými domácími povinnostmi. A babička se zase může dívat na televizi…

I přes svůj pokročilý věk a podlomené zdraví Pak Raden odehrál poutavé představení, které si užívaly nejenom děti v předních řádách ale jistě s řádnou dávkou nostalgie také dospělí diváci. Po krátké pohádce ještě předvedl Pak Raden svůj ilustrátorský um: na bílé tabuli pod jeho vrásčitýma rukama vznikaly malebné ilustrace, které i přes své nemalé potíže s dechem doprovázel vyprávěním o chlapečkovi a jeho koze. Potlesk na závěr nebyl jenom vyjádřením uznání jeho dovednostem, ale také podpory v jeho boji za autorská práva k postavičce Unyila a jeho kamarádů, který by měl vyvrcholit soudem na začátku příštího roku.

Neméně nadšení byli diváci z představení Wayang Hip Hop, anglického String Theatre, indonéského divadelníka Aguse Nura Amala a americké loutkářky Angely Caroliny Stempel. Festival doprovázela výstava loutek, mezi nimiž nechyběl wayang bocor známého současného indonéského umělce Eka Nugroha či wayang ukur zesnulého Ki Sukasmana. Kromě toho byla také možnost zúčastnit se některého z workshopů nebo společného vaření s loutkáři.

 Fotografie: Papermoon Puppet Theatre, www.papermoonpuppet.com